3 body, které by měl jezdec při jízdě na koni dodržet, aby se mu dařilo

1. Stoprocentní pozornost
2. Absolutní pochopení
3. Souhra vnitřních a vnějších pomůcek

• STOPROCENTNÍ POZORNOST

Jede jezdec na koni…

Kůň se ptá: „Vydáme se tudy nebo tudy?“

Jezdec koně neregistruje a řekne si sám pro sebe: „Už tu hřívu má docela dlouhou, bude lepší ji pak ve stáji ostříhat.“

Přestože se jezdec zaměřil na koně, tak ztratil spojení, protože není otevřený komunikaci s ním, ale zaujal ho pouze jeho vzhled.

Udržet pozornost v komunikaci je jedna z nejdůležitějších dovedností jezdce. Mysl jezdce je často natolik zaneprázdněna, že během jízdy zaujme přední pozici a jde si po svém. Vypadá to pak přesně jako v popisu výše, kdy kůň očekává jezdcům signál, ale dostane se mu pouze odtržené myšlenky směřující mimo výměnu informací mezi jezdcem a koněm.

Dochází tak k absolutnímu odpojení a jízda se stává pro oba dva chaotickou. V knize Vnitřní síla jezdce popisuji, jak pracovat se svou soustředěností, aby se jezdec dokázal na koně napojit a spolupracovat s ním prostřednictví vnitřní komunikace. Tato komunikace je mnohem jemnější, ale o to víc účinnější jako vnější pomůcky. Pokud kůň nedostává jasný signál, který projde myslí i tělem jezdce, nikdy mu čtyřnohý partner dobře neporozumí.

• ABSOLUTNÍ POCHOPENÍ

Kůň: „Ten flek na zemi mě děsí! Co je to!?“

Jezdec: „Zase jsi dnes protivný a chceš mě shodit?!“

Takhle vypadá nepochopení. Empatie je nedílnou součástí výbavy dobrého jezdce. Kdo nedokáže porozumět tomu, proč se kůň leká, bojí, uskakuje, běží, odmítá spolupracovat nebo dělá něco, co jezdci není příjemné, ten pravděpodobně nikdy nezažije pravý jezdecký soulad.

Empatie znamená umět se vcítit do druhé bytosti. Jezdectví je o spolupráci s druhou bytostí, tudíž může dobře fungovat pouze tehdy, otevře-li jezdec své srdce a začne koni naslouchat. Každá krizová situace (úprk, vzdor, strach, vypětí koně), má především něco říct jezdci a ten by se měl alespoň pokusit koni porozumět.

• SOUHRA VNITŘNÍCH A VNĚJŠÍCH POMŮCEK

Jezdec: „Ten kůň vůbec nereaguje. Když ho chci rozejít, je líný a když chci ve cvalu jet pomaleji, tak naopak běží jako o závod.“

Kůň: „Ten jezdec je divný. Pobízí mě holení, a přitom mě energeticky brzdí nebo ve mně naopak svou energií probouzí útěk, a přitom tahá za otěž.“

U koní platí i to, co není vidět. Nejen u koní, ale všude kolem nás. Jezdec je energie, kterou kůň vnímá a tím ho během jízdy ovlivňuje. Kdyby šla tahle energie pozorovat okem a dala by se měřit, bylo by překvapením, co vše ke koni jezdec občas vysílá, aniž by si toho byl vědom.

Kůň z velké části reaguje především na energetické pole jezdce, proto se občas signály, kterým se jezdci učí při trénincích, stávají pro koně matoucí.

Dochází často k tomu, že jezdec pobídkou holení říká „jdi“, ale svou energií říká „stůj“ nebo naopak koně svou roztržitou energií přiměje k rychlejšímu tempu a zároveň se jeho rychlosti vyděsí a brzdí otěží. Je tedy dobré, aby se občas jezdec zeptal sám sebe, jak se na koni cítí a jestli jeho vnější pobídky opravdu odpovídají tomu, co si během jízdy niterně přeje.