Můj příběh ze světa jezdectví

Zda se plní dětské sny vždy a všem, nevím. Možná záleží na vás, vašem přístupu, odhodlání, myšlení, konání, a pak jdete vysněnému naproti a nejspíš ani netušíte, že tomu tak je.

Dnes se ocitám v situaci, kdy vlastním úžasného koně, parťáka a společně se učíme a posouváme hranice v komunikaci. Pokud máme chuť, vyrážíme na okolní závody, kde si díky rozhodčím ověřujeme, kam jsme se ve společném tréninku posunuli a na co si je třeba ještě dávat pozor. Mimo běžnému drezurnímu ježdění se věnujeme i ježdění bezudidlovému.

Postupnými kroky vybudovaný důvěrný vztah, kdy přesně víme, co jeden od druhého očekávat a tím se také upozorňovat, pokud jeden z nás vykročí špatným směrem. Tak vnímám tohle krásné období, kdy se mi osvětlilo několik stínů a na spolupráci s koněm nahlížím s nadhledem a radostí.

Než jsme se dopracovali k vzájemnému porozumění, prošli jsme se spolu po dlouhé cestě. Nadšení ze zakoupení mého prvního koně postupně začalo opadat s pocitem, že si vlastně moc nerozumíme. Vůbec ten krok, zakoupit si to ohromné zvíře se mi zdál poněkud riskantní a dlouhé zvažování bylo v té době denním chlebem.

Ačkoliv se ohledně zakoupení koně vše vydařilo, nastaly nám dny, kdy jsme se pokoušeli dopracovat k vzájemnému porozumění a důvěře. Jak je známo, kůň jakožto plaché zvíře, neustále očekávajíc nebezpečí v podobě šelmy, uvítá parťáka, se kterým se bude cítit alespoň o něco bezpečněji.

Ujmout se role silnějšího a schopnějšího oproti obřímu čtyřnohému stvoření není zrovna jednoduché, každopádně jsem se pokusila do této pozice dostatečně vcítit. Postupně se nám podařilo navázat přátelský vztah a naše vzájemná důvěra rostla.

I když jsme se spřátelili, následné zjištění, že se nám po jezdecké stránce nedaří, jak jsme si přála, vedlo k různým domněnkám okolo fyzického zdraví koně. Přece jen už jsme spolu pracovali rok a zkoušeli na něj sedat i zkušenější jezdci a i jim koník nepřišel v pořádku. Potýkali jsme se s problémy ve cvalu vpravo, ve kterém se kůň pohyboval nadměrně strnule a snažil se tomuto pohybu jakkoliv vyhnout.

Pokud se v jezdectví objeví problém, v tomhle případě téměř nemožný pravidelný cval vpravo, většinou hledáme příčinu všude okolo.

Řešíme špatnou výstroj, zdraví koně, svůj sed, správné pomůcky. Ano, nad tím vším je třeba se zamyslet. Může se stát, že používáme špatnou výstroj, která koni může ubližovat, či se může stát, že se koník zrovna necítí dobře a má zdravotní potíže.

To vše lze vypozorovat vědomím přístupem ke koni. Přesto si však troufám tvrdit, že za spoustou problémů stojíme právě my jezdci, avšak naše změna, může znamenat změna koně...   nikoliv výměna koně.

Nicméně zpět k mé zkušenosti.

Kůň byl po všech stránkách zkontrolován a bylo mi doporučeno ho raději prodat, načež jsem se rozhodla přistoupit a nabídnout koně k prodeji.

Byl to přítel a teď mu byla vlepena vizitka z jezdeckého pohledu neschopného dalšího rozvoje a výcviku. Jistě, bylo by možné si ho nechat a loudat se jen tak po lese, aniž bych řešila, zda se mé jezdecké dovednosti zlepšují, či nikoliv. Vždy jsem si však přála se v jízdě na koni zlepšovat, a tudíž se nechtěla smířit s myšlenkou, že můj rozvoj v těchto dovednostech nebude pokračovat.

Také jsem však nechtěla svého zvířecího přítele vyměnit jako nářadí, které dostatečně neslouží, a proto po uvážení nakonec prodej zrušila, začala se zajímat o sebereflexi, o to, jak ježdění a koně ovlivním svým myšlením a rozhodla se s koněm pracovat dál a lépe. Následně se díky této změně dříve nemyslitelný výjezd na závody pomalu stával realitou a já si s koníkem splnila své jezdecké sny.

Dnes se koník pohybuje bez problémů. Nejenže jsem si splnila sen a zúčastnili jsme se první společné drezurní soutěže stupně Z, postupně se nám začalo dařit natolik, že ve společné cestě neustále pokračujeme dál a dnes se již účastníme soutěží stupně S, v tréninku ST.

Vždy je co zlepšovat, kam se posouvat a to je právě na jezdectví krásné. Neustále hledáte a nacházíte cesty k lepší spolupráci. Já jsme se díky krokům z oblasti sebereflexe a nastavení myšlení, dostala až k vysněnému účastnění se jezdeckých soutěží, kde se koník nenechává zahanbit.

Kroky, které mi pomáhaly přehoupnout se přes fázi odpisu koně jako do sportu nevhodného, k fázi soutěžení, popisuji v eBooku  ZDE:Dnes sebereflexe, zítra lepším jezdcem.

Věřím, že pokud chceme být lepším jezdcem, nemusíme hledat lepšího koně. Neustálá sebereflexe a zaměření se na zásadní body, které je třeba si vždy hlídat, vám zajistí postupný posun k lepšímu a pokud zároveň máte možnost spolupracovat s výborným trenérem, váš posun bude velký.

Jistě, někdy se stane, že se zapomeneme a některé z potřebných koleček se přestane točit a pokud nemáte zrovna po ruce dobrého trenéra, který by kolečko ihned zase roztočil, můžete se na něj zaměřit alespoň pomocí sebereflexe, kterou v eBooku podrobněji popisuji.

Zda se budete posouvat po malých krůčcích či velmi rychle už závisí na vás a vašich možnostech, ale jisté je, že pokud opravdu chcete, vždy můžete být na vaší cestě, po které kráčíte s koněm, o něco lepší.