Tak, jako se každodenní život může stát stereotypem, může se tímto stereotypem stát i jízda na koni.
U koní to pak možná vypadá tak, že ke koni přijdeme, ve spěchu nasedláme, bezmyšlenkovitě odjezdíme, a bez sebereflexe odsedláme. A tak to opakujeme, až možná zjistíme, že z jízdy na koni nemáme takovou radost nebo že se nám příliš v jezdectví nedaří.
Kam se ale poděla ta radost, kterou jsme prožívali, když nás jako děti poprvé posadili na koně a my otevření okolnímu světu dokázali vnímat nejen každý nádech a pohyb koně, ale také krásu okolí. Jízdu jsme prožili naplno, potěšení a vděční za každou minutu navíc strávenou v sedle.
Známe to: „No jo, když na něj sednou děti, tak jako by to vycítil a chodí jako beránek“. Napadlo nás někdy, proč tomu tak je?
Děti naplno vnímají koně, a tedy pak i kůň vnímá je. Netvrdím samozřejmě, že vždy je každý kůň a každé dítě v souznění. Velkou roli hraje i strach.
Co tedy udělat proto, aby se z jízdy na koni nestala činnost, která postrádá veškerou radost, smysl a cíl?
Pokud se chceme v jízdě na koni zlepšovat nebo alespoň jezdit tak, abychom pro koně nebyli zátěží, ale dokázali mu porozumět, neměli bychom zapomínat určit si před jízdou cíl.
Nemyslím tím hledat místo na mapě, kam bychom s koněm chtěli na vyjížďce dorazit, i když i to se občas hodí:-D.
Cílem myslím spíše představu, vizi, něco, co bychom si přáli umět, splnit, zažít. Chci se naučit klusat? Chci se naučit na koni lépe sedět? Chci se naučit nacválat z kroku? Chci se věnovat uvolňování koně? Chci naučit koně klidu a důvěře během vyjížďky?
Tyto a mnoho dalších otázek si můžeme postupně pokládat, ale před jízdou vždy jen jeden cíl, na který se během jízdy zaměříme.
Proč je důležité určit si cíl?
Protože pokud si neurčíme cíl, ke kterému chceme směřovat, budeme se stále plácat na místě, aniž bychom se jako jezdci zlepšovali nebo koně správně trénovali.
Bez předem určeného cíle se nemáme kam posunout.
Nezáleží na tom, zda jsme jezdcem se sportovním zaměřením nebo jezdcem, kterému alespoň záleží na rozvoji svým jezdeckých dovedností.
Ať je to tak či tak, bez prvotní vize sice můžeme prožít krásnou vyjížďku, ale pokud se chceme jezdectví věnovat, bez této vize se dost možná stane, že budeme sice často trénovat, ale výsledky zlepšení se nedostaví.
Jak už jsem několikrát psala, správný sed tvoří většinu úspěchu. Pokud zlepšíme svůj sed, zlepší se veškeré působení na koně a pak celková jízda.
Správný sed je nejdůležitější součástí jízdy na koni a mnozí z nás ho často podceňují a pak marně přemýšlí, proč se jim v jízdě na koni nedaří a proč kůň nereaguje tak jak by měl.
Nejenže se vyplatí na svém sedu pracovat pomoci různých cvičení, ale také pomáhá ujasnit si před jízdnou základní body správného sedu a tím se během jízdy vědomě vyhýbat chybám.
Pokud tedy vím o své chybě, kterou může být například, zvedání rukou a přidržování se otěží, tak si před tím, než sednu na koně řeknu: „Dnes si dám pozor na to, abych nezvedal příliš ruce nahoru a netahal za otěže“.
Přijde vám to zbytečné a komické?
Proč pomáhá ujasnit si před jízdou chyby v sedu a říct si sám pro sebe nápravu?
Pokud si ujasníme chybu a určíme si nápravu, a to vše si před jízdou připomeneme, budeme pak mnohem intenzivněji dbát na správnost. To znamená, že si automaticky během jízdy na koni budeme mnohem víc myslet na „ruce dolů a netahat za otěže“.
Kdybychom si tento bod před jízdou nepřipomněli, naše mysl ho mnohem dřív vytěsní a pravděpodobně už si během jízdy na tuto nápravu ani nevzpomeneme a budeme pak chybu v sedu stále opakovat.
Než se posadíme do sedla, měli bychom si uvědomit, jak ke koni přistupujeme a jak ho vnímáme už ze země. Pokud chceme na koně dobře působit a zlepšit své jezdecké dovednosti, musíme začít pracovat také na sobě. Na tom, abychom koně vždy plně vnímali a přicházeli k němu s dobrou náladou, beze strachu a nervozity.
Kůň vnímá naši energii a čte z našich pohybů.
Jak popisuje ve svých knihách Chris Irwin a jiní, staňte se dobrým vůdcem a kůň vás pak bude rád následovat. Toho ovšem nikdy nedocílíme, pokud vůči němu pociťujeme strach, nejistotu, agresi, či nervozitu.
O tom, jak funguje naladění a proč je tak důležité, se můžete více dočíst v knize Vnitřní síla jezdce.
Naše držení těla a naše myšlenky mají velký vliv na to, jak nás kůň bude vnímat a jak na nás bude reagovat.
Pokud ke koni přijdeme dobře naladění, klidní, a přitom dostatečně sebevědomí, narovnaní, s jasnou myšlenkou, co po koni budeme dnes chtít, bude se nám dále dařit správně komunikovat a spolupracovat i poté, co se vyhoupneme do sedla.
Jak v sobě rozvíjet jezdecký talent? Poslechněte si audio knihu Vnitřní síla jezdce. ZDE — VNITŘNÍ SÍLA JEZDCE
Nová Facebook stránka: