Všímejme si toho krásného aneb jak k nám koně stále hovoří

„Koně k nám stále hovoří a my jen málokdy nasloucháme.“ – Tohle je jedna z vět, kterou vyslovila charismatická Christina v nové knize Cesta jezdce. Tento článek však bude o povzbuzení každého jezdce, který se pohybuje v blízkosti koní a občas přemýšlí, proč je to s jezdci a s koňmi jako na houpačce. Proč si s koňmi někdy rozumí, někdy ne. Proč se v ježdění občas daří, občas ne, a co vlastně dělat proto, aby ty světlé chvíle převažovaly a jezdec se nemusel trápit nad jezdeckými nezdary.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že pokud jezdec zažívá špatné období a zrovna se mu moc nedaří, tak je to alarm, který jen hlásí:  ,,HALóó Halóó, něco změň! Něco udělej jinak!“ Jezdec by nikdy za svůj nezdar neměl vinit koně, ani lidi okolo a rozhodně ne ani sebe! Velmi často zmiňuji, že pro každého jezdce je důležité odsunout vinu pryč a ve svém životě ji nepěstovat. Vina totiž patří mezi nízké emoce, které jezdcům i koním škodí. Jezdec se tím pádem následně pohybuje v nízké vibrační úrovni a kolotoč nezdarů se může opakovat. Jak z toho ven zmiňuji v E-knize Vnitřní síla jezdce.

Pojďme se ale pozastavit nad tím, proč není prospěšné se za jezdecké problémy vinit. Pokud se před vámi objevila nějaká jezdecká překážka nebo se vám zrovna něco nedaří, pak je to pouze podmět ke změně. Je to pouze znamení, že je čas zamyslet se a začít pracovat trochu jinak. Nejlépe – začít sobě a koni více naslouchat.

„Čím hůře se tvá jízda na koni vyvíjí, tím více koni začni naslouchat.“…. (z knihy Cesta jezdce)

Pokud sebe nebo někoho jiného bude jezdec za problémy vinit, pak nikdy nenajde konstruktivní řešení. Nikdy se moc neposune. To stejné platí, pokud bude zklamaný, rozhořčený a ztratí chuť s koněm pracovat. Tohle vše se samozřejmě může jezdcům stát. Nicméně, je třeba si uvědomit, že vždy je cesta ven a tyhle pocity jsou pouze známkou toho, že je čas vzít své naladění do svých rukou a přeměnit zklamání v motivaci – začít znovu a lépe.

Jezdci se pak mohou možná ptát, jak začít? Kde začít?

Stačí pouze dovolit sám sobě trochu uklidnit situaci. Pokud totiž jezdec zůstane v nervozitě, ve zklamání a v dalších špatných emocích, pak z toho pravděpodobně nevystoupí snadno. Tady bych zmínila jistý omyl, který se občas lidem děje a sice to, že se řídí heslem: ,,Až se mi to podaří, budu mít z toho radost.“ ….. Moje rada zní: ,,Měj z toho radost a ono se ti to dříve či později podaří.“

…. A v jezdectví tohle funguje ještě mnohonásobně jasněji, protože pokud chce jezdec příliš zarputile něčeho dosáhnout a je u toho naštvaný, bude z toho kůň i on nešťastný a vše se stane těžším. Kdežto pokud do ježdění vloží lehkost a nebude příliš lpět na tom, aby vše proběhlo dle učebnice, tak se mnohem více uvolní a ježdění se stane plynulejším.

Možná to pak půjde tak trochu skoro jakoby samo, protože jezdec uvolní cestu k tomu, aby mu třeba i kůň pomohl. Nebo k němu v tomto stavu uvolnění lehčeji odněkud přijde rada, která jezdci objasní, proč to nefungovalo. Jezdec si tak náhle uvědomí, co dělat jinak, beztoho, aniž by dlouho hledal v příručkách nebo se musel dlouze a pracně domáhat nějaké rady.

Ono totiž občas jen stačí, zeptat se koně: „Co dělám špatně, že to teď nefunguje?“ „Ukaž mi cestu jak z toho ven.“…

Jezdci se mohou divit, ale kůň jim tu cestu opravdu ukáže….

Na závěr….

Pokud si jezdec začne více všímat toho dobrého, toho krásného, co mu kůň nabízí, toho, co se mu daří a najde to, čeho si váží a zač může být vděčný, automaticky tuhle oblast začne posilovat a začne se mu více dařit, začne zažívat více hezkého, dobrého a více úspěchů. Pozor ale, platí to i naopak, pokud si začne více všímat špatného….poveze se v negativitě…

Proto by měl jezdec zvážit, k čemu se chce přiklonit, zda zaměří svou pozornost na to dobré nebo špatné…

Dobrá zpráva je, že má svobodnou volbu a vždy si může vybrat jakou cestu zvolí.