Vzkaz pro všechny jezdce na rok 2024

Na konci roku a také před začátkem toho nového ráda uvádím shrnutí a zároveň doporučení, jak v novém roce vykročit správnou nohou.

Samozřejmě je to na každém, co si vybere. Někdo bude pokračovat ve staré cestě, někdo se přikloní ke změně, ať už třeba jen k nepatrné změně vnímání sebe a svého koně nebo vykročí na cestu k hlubší komunikaci.

V prvé řadě zde uvedu, co považuji za hlubší komunikaci a co za povrchní.

Povrchní komunikace

Jezdec stiskne holeň = kůň se rozejde. Jezdec používá naučené techniky k tomu, aby koně přiměl k nějakému cviku, k přeskočení překážky, k zastavení, k pohybu do stran… Převažuje dominance od jezdce směrem ke koni. Jezdec se považuje za moudřejšího a schopnějšího ve snaze svého koně tvarovat dle své pravdy a naučených vzorců.

Hlubší komunikace

Jezdec používá sebereflexi, intuici, svůj cit, nereaguji naučeně nýbrž v přítomnosti, aby každý okamžik v sedle vedl ke správnému předávání informací. Upřednostňuje se důvěra a přátelství. Převažuje požadavek a naslouchání nad dominancí. Jezdec si je vědom, že nejen on učí koně, ale i kůň učí jeho. Jezdec je otevřený možnosti, že mu kůň má co sdělit a trénink tak může mnohdy směřovat jinam, než byl původní jezdcův plán.

Lze spojit hlubší komunikaci se sportovním ježděním?

Hlubší komunikace nemusí nutně znamenat, že se jezdec vzdá svého sportovního plánu. Tento přístup však od jezdce vyžaduje víc než jen trénovat koně do soutěže.

Zároveň by měl jezdec být ochoten přijmout fakt, že jakékoliv lpění na výsledku v soutěži ho může emočně srážet dolů. Proto do hlubší komunikace zapadá pobývání v přítomnosti. Jezdec dělá to nejlepší tady a teď. Například tak, že jezdec při tréninku koně nepotrestá za špatně odvedený cvik.

Dobré emoce, chladná hlava a správná komunikace s koněm je to, co rozhodne, zda se soutěž vydaří nebo ne, tak proč právě i tuhle oblast nezařadit do běžného tréninku?

Pokud jezdec zvolí agresivní chování a koně potrestá, znamená to, že má strach ze špatného výsledku na soutěži. Ovlivňují ho tedy myšlenky do budoucnosti a není naladěný na koně a správnou reakci k němu.

Ve skutečnosti jezdec trestem dělá chybu, protože ztrácí důvěru koně a podporujete emoci strachu, která se u něj bude rozvíjet.

Možná se někteří jezdci ptají, jak tedy kůň rozliší, co je dobré a co špatné, pokud ho za chybu nepotrestají.

Vnímá kůň chybu?

V prvé řadě ve „slovníku“ koně slovo chyba neexistuje. Je to pouze výmysl nás lidí, že pokud kůň shodí překážku, odskočí dřív, přeskočí na špatnou nohu, vypadne z kontracvalu,… považujeme to za chybu.

Pro koně chyba chybou není, přestože je natolik inteligentní a v tréninku s člověkem postupně chápe, co ano a co ne. Respektive co se nám líbí a co ne, protože právě to je pro koně kompasem jak člověku v tréninku, (který je pro něj občas nesmyslný), vyhovět.

U jezdců však často může chybět správná zpětná vazba směrem ke koni a pak nastává zmatek. Kůň nemá dobrou zpětnou vazbu a tím pádem nemůže porozumět.

Ve skutečnosti kůň nepotřebuje trest. Trestem koně jezdec trestá pouze sám sebe, protože se vzdává možnosti vést s koněm onu zmíněnou hlubší komunikaci. Pokud jezdec příjme fakt, že kůň opravdu nese určitou moudrost, pochopí, že stačí správná výměna informací, aniž by docházelo k nadřazenosti jezdce.

A tak bych do nového roku přála, aby u více jezdců převažovala hlubší komunikace. Myslím, že by díky tomu mohlo být více koní i jezdců ve větším klidu a nedocházelo by ke konfliktům a emočním výkyvům.

Jak začít s hlubší komunikací a udržet si tak v sedle rovnováhu, pohodu a přátelství s koněm?

Bod 1. Sebestřednost ke koním nepatří

Zkrátka někdy ta facka musí přijít zleva i zprava. Když jsem lítala jako hadr, tedy když jsem měla období častých pádu, přistála na stromě, proletěla se vrtulníkem a schytala pár kopanců, ani na chvíli mě nenapadlo, že se mi koně jen snaží něco naznačit. Prozření přišlo až později, a tak bych to prozření možná do nového roku přála všem, u kterých ještě nenastalo. Pokud možno bez úrazů, zkrátka, abyste to znamení pochopili dříve než tenkrát já.

V každé nepříjemné situaci by měl jezdec méně soudit a více naslouchat. Ptát se: Proč můj kůň takto reaguje?

Může se stát, že kůň vyžaduje změnu vašeho přístupu, a tak vám to dá patřičně najevo. Druhá varianta je ta, že si kůň potřebuje projít něčím, co se netýká vás.

Bod 2. Neberte si reakce koně vždy osobně

Otázka vaší citlivosti je rozpoznat, která situace nastala.

Pro lepší pochopení uvedu primitivní příklad:

První varianta

Jezdec jezdí na koni, používá nadměrně otěž, stále koně tahá, u toho má v sobě negativní emoce a jednoho dne to koni bude tak nepříjemné, že si povyskočí a jezdce shodí. Jezdec reakci vnímá jako bezdůvodnou, nicméně my ten důvod nyní vidíme. V této situaci by se měl jezdec při otázce „Proč můj kůň takto reaguje?“ dopátrat k odpovědi, a sice, že to jeho ježdění stojí za prd a měl by něco změnit.

Druhá varianta

Jezdec jede na koni. Jezdec používá jemné pomůcky a pohybuje se v pozitivní emoci. Kůň se však i přesto vyleká. V tomto případě se otázka „Proč můj kůň takto reaguje?“ mění na otázku „Jak mohu koni pomoci dostat se zpět do klidu?“

Proto je v sekci hlubší komunikace zmíněna sebereflexe, intuice, cit, reagování v přítomnosti. Jezdec se stane víc než jen jezdcem. Říká se, že jezdit se učíme celý život a k tomu přidávám poznámku, že i spolupracovat a komunikovat s koněm se učíme celý život. Když už jednu překážku zvládneme, přijde další, ale ne proto, aby nás srážela dolů, ale aby nás posilovala. Lépe řečeno, aby z nás vybrušovala diamant, pakliže jsme pochopili ten dar. – Koně nás učí být lepším člověkem.

Pokud jste už zdolali důležitou překážku a uvědomili si, že k vám koně občas hovoří tak, abyste změnili své jezdecké návyky, myšlení a emoce a vy se vybrousili k lepšímu, pak vás možná čeká další zkouška, která se volá: „Neber si to osobně.“

Ne vše, co kůň udělá je mířeno k vám. Možná se vám zdá, že tohle si trochu protiřečí s tvrzením, že kůň je vždy odrazem svého jezdce. Problémem lidí občas bývá snaha vidět jen černou nebo bílou. Někteří jezdci, kteří už do svého ježdění zavedli důležitou sebereflexi pak mohou mít naopak pocit, že vše je třeba promítat na sebe a brát zodpovědnost za každé ufrknutí koně.

I koně mají své dny…

Jezdec by měl porozumět tomu, že každý kůň je jiný. Co funguje na jednoho nemusí fungovat na druhého a zároveň i koně mohou mít odlišné dny. Dny, kdy se necítí dobře. Dny, kdy je něco bolí nebo se jim děje něco, co vůbec nemusí souviset s jezdcem. Kůň je extrémně citlivé zvíře. Může slyšet, vnímat, cítit něco, o čem my lidé v daný moment vůbec nemáme potuchy. Proto jezdec musí umět rozlišovat. Je smutné, když koně schytají tresty za jejich citlivost, třeba tím, že se rozruší a jezdec si to vezme osobně.

Proto by součástí jezdecké výbavy měla být jakási citlivost rozeznávat.

Rozeznávat povahu svého koně – Jaký je můj kůň? Jaký přístup potřebuje, aby nám to společně fungovalo. (poznávání charakteru koně)

Rozeznávat danou situaci – Naznačuje mi kůň, že k němu špatně přistupuji nebo pouze vnímá něco, co vyžaduje mé pochopení. (Například když kůň zastavuje, nemusí to být neposlušnost, ale může ho něco bolet. Nebo když se plaší, nemusí to být snaha jezdce shodit, ale vnímá něco, co jezdec svými smysly zachytit nedokáže). V obou případech se může stát, že jezdec koně začne trestat, jelikož se domnívá, že se jedná o neposlušnost. Přitom v této situaci kůň pouze potřebuje jezdcovo pochopení.

Vzkaz do roku 2024

Pěstujme zdravou sebereflexi, rozlišujme, více naslouchejme a uvědomme si, že občas v tréninku může existovat i situace, která říká: „Neber si to osobně.“ A je jen na nás, zda se v této situaci koni staneme přítelem nebo protivníkem.

Přála bych si, aby se více jezdců přiklánělo k přátelství.