Jednou z největších komplikací jezdeckého sportu je oddělenost jezdce od koně. Vidíme tak tedy občas jezdce jedoucí za sebe, nikoliv týmově a pak koně, v jejichž očích a těle je napětí, jelikož přesně nerozumí, co se po nich chce.
Přitom už jen výše zmíněná věta naznačuje obrovskou obětavost těchto zvířat pro lidský svět, protože to, že nerozumí, neznamená, že nechtějí. Jezdci si to občas zaměňují, a proto v sedle může docházet k mnoha konfliktům a frustraci obou bytostí. Na koně tak někdy bývají kladeny požadavky, které nejsou v souladu s jeho zdravím.
Nejde zde pouze o fyzické zdraví, ale také o psychické, kdy i kůň velmi citlivě vnímá a rozlišuje příjemné a nepříjemné, zda ho něco baví nebo nebaví. I kůň může být veselý nebo smutný, a pokud s ním jezdec naváže spolupráci, měl by se také zajímat o to, zda i on má ze spolupráce radost.
Názory koně jsou však bohužel někdy umlčeny a na jezdce jsou mnohdy od trenérů kladeny nároky koni zkrátka poručit a na nic se neptat. Tento přístup však není šťastný, protože koně lidem mají co sdělit a člověk v jejich názoru vždy najde pravdu,… pakliže má odvahu ji vidět.
Umění se na koně napojit je právě to, co odděluje jezdce jedoucího jen za sebe od jezdce citlivého a vnímavého ke koni. Jistěže většího úspěchu dosáhne ten druhý. Bohužel ne vždy na kolbišti, ale rozhodně vždy v tom, že jeho kůň bude šťastnější. Existují různé techniky napojení na koně. Jezdec je může využívat buďto při lonžování nebo v sedle. Mohlo by se zdát, že takové napojení při jízdě na koni je jakousi samozřejmostí, ale není tomu tak.
Představte si například pána se psem na vycházce či na nějaké soutěži. Je snadno rozpoznatelné, kdy pes pána plně vnímá. Jeho pohled směřuje k němu, sleduje jeho pohyby, směr cesty a jako by četl každou myšlenku svého lidského přítele. A pak jsou tu také ti pejsci, kteří svého pána neberou příliš v potaz. Občas si někam odběhnou a pozornost k člověku je velmi odlišná od prvního případu, kdy je pes s člověkem v napojení.
S koněm je to sice trochu jiné, ale nabízí stejné možnosti. Buďto s ním je jezdec ve spojení nebo ne. Výhoda spojení je především v tom, že je kůň k jezdci plně pozorný a jezdec se tak vyhne nepříjemnostem jako je plašení, lekavost, nebo neochota koně projít některým z míst, či snaha neustále sledovat okolí. – Tohle nejsou známky problémového koně, jak se mnohdy jezdci domnívají. Všechny tyto příklady jsou pouze ukázkou chybějícího spojení.
Existuje mnoho různých metod, jak pracovat na propojení s koněm. Takový stručný seznam, ale může ukázat základní body.
Tohle je pár základních bodů, které lze ještě dopodrobna rozepsat a přiřadit k nim různá praktická cvičení. V tomto článku si však přiblížíme pouze poslední a sice práce s myslí.
Aby jezdec porozuměl koni, měl by nejdříve porozumět sám sobě. Stejně tak jako trenér musí rozumět sám sobě, aby mohl pochopit jezdce a jeho koně.
Co se ale myslí tím porozumět sám sobě? Jde především o poznání vlastní osobnosti. Rozhodně se alespoň vyplatí rozpoznat myšlenkové vzorce, protože právě od nich se v mnoha případech odráží jezdcovo prožívání života, a tedy i jízdy na koni. Myšlenkové vzorce jsou dobré nebo špatné.
Příkladem dobrých myšlenkových vzorců může být myšlenka:
A tím špatným vzorem je naopak jakási tendence negativity, kdy jezdci v hlavě běží předpoklad nezdaru. Slyší tedy v hlavě něco jako:
Pokud jezdec pozná sám sebe, pozná také své myšlenkové vzorce. Dokáže je identifikovat, a tedy i postupně změnit. Proto se vyplatí věnovat se sebepoznání. Špatné myšlenkové vzorce jsou chorobou společnosti. Často vznikají již v dětství a ve školách, kde může být žákům srážené sebevědomí. Studenti jsou občas nevědomě ze strany profesorů/trenérů vedeni k negativitě a může se tak odstartovat kolotoč nezdarů,… neboť na co myslíme, tím se stáváme.
Především poslední bod ukazuje fakt, jak je nesmírně důležité udělat si jakousi sebereflexi a zamyslet se nad tím, zda máme v hlavě pořádek a neškodíme tak zbytečně koním, kteří jen reagují na naši vlastní tvorbu.
Koně dokáží číst obrazy v naší hlavě. Pokud si tedy něco představujeme, a přitom jsme ve spojení, kůň obraz v naší hlavě začne vnímat a směřovat k němu. Nicméně nerozlišuje, zda je dobrý nebo špatný.
Když si tedy jezdec představuje, že s ním kůň uteče nebo vyhodí, drží si tuto myšlenku v hlavě a zároveň to prociťuje, je to jako by koni říkal: „Pojď, vyhoď si, rozběhni se.“ Jakmile se to stane, jezdci se často na koně rozzlobí. – Možná kůň pouze zachytil obraz v jezdcově hlavě a chtěl mu vyhovět.
Dalším příkladem může být kůň s jezdcem na parkuru. Spousta jezdců tohle zná již z praxe a ví, že pokud před překážkou znejistí a v hlavě jim proběhne nezdar, pak kůň s velkou pravděpodobností opravdu překážku shodí nebo odmítne skočit či zaváhá.
Avšak pokud si jezdec (v rychlosti) v hlavě promítne čistý skok, přesvědčen o jeho dobrém zdolání, určitě si tím zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Poznámka -v rychlosti- je zde uvedená proto, že jezdec během jízdy samozřejmě dlouze nepřemýšlí o skoku, jedná se pouze o velmi rychlý obraz, který se na moment v mysli ukáže.
Naše mysl nám pomáhá, pakliže je dobrým sluhou, a naopak nám škodí, když se stane špatným pánem. Jezdcům tak může každá nepatrná myšlenka zajistit úspěch nebo pád, přátelství s koněm nebo zklamání koně. Proto se vyplatí, aby se jezdec občas zastavil a zeptal se sám sebe, jestli to, co mu běží v hlavě, je konstruktivní a prospěšné jak pro něj, tak pro koně.
Nová Facebook stránka: