Jak si při jízdě na koni zachovat pozitivní přístup?

Snad každý z jezdců se někdy setkal s emočními výkyvy, které člověka běžně doprovází. Nejen v sedle, ale i v životě dochází ke střídání pozitivních a negativních emocí. Co toto střídání způsobuje a jak ho lze vyvážit?

Kdyby se vás někdo zeptal, zda chcete zažívat strach, zklamání, zlobu, smutek…, samozřejmě byste odpověděli, že nechcete. Nikdo takové emoce zažívat nechce, přesto mají svůj smysl. Jaký? – Přichází proto, aby člověka něčemu naučily, či se z nich člověk poučil. V minulém článku jsem popsala, jak je důležité své emoce přijmout. Pokud se tedy jezdec bojí jezdit, pak by neměl svůj strach potlačovat, ale naopak jej plně přijmout, teprve pak může začít tvořit něco nového.

Jezdci nepomůže, když si řekne, že se přestane bát nebo že přestane být smutný, nazlobený. Jezdec musí rozpoznat odkud jeho negativní emoce pochází, musí ji nejdříve pochopit a pak ji lze teprve přetvořit.

Kde se tedy negativní emoce berou, proč na jezdce občas přijde smutek, strach, netrpělivost nebo zklamání…?

Odpověď zní – MYŠLENKA.

Ano, je to tak snadné a zároveň těžko uchopitelné. Jediné, co způsobí špatnou emoci je špatná myšlenka.

Dáme si zde příklad se zlobou:

Jezdec se často nazlobí, protože si MYSLÍ, že se mu v jízdě na koni nedaří. Problém je, že zloba celou situaci ještě zhorší. Pokud k jezdci přijde myšlenka, že se mu nedaří, měl by si ji nedříve sám pro sebe ověřit, ještě před tím, než u něj vyvolá špatnou emoci.

Ověří si ji tak, že se zeptá sám sebe: „Je to opravdu se mnou tak špatné, nebo se na to dívám moc pesimisticky?“ Co mohu nyní udělat jinak, abych to, co se mi nelíbí změnil?“ Pokud se jezdec zeptá, co může udělat jinak, jeho mysl automaticky začne hledat řešení a přestane jezdce obviňovat. Následně se jezdec může na situaci podívat z úplně jiného úhlu pohledu a možná zjistí, že ho pouze jeho mysl mátla a vnutila mu zlobu.

Stejně tak to může být i se strachem, kdy některý z jezdců panikaří ihned jakmile kůň přizvedne hlavu. Jeho mysl ho v této situaci začne napadat a tvrdit mu, že se kůň pravděpodobně splaší. Jezdec začne myslet na vyplašeného koně, čímž u sebe vyvolá strach a samozřejmě tím koně podpoří k útěku místo toho, aby ho uklidnil. V této situaci je dobré zeptat se sám sebe: „Je to opravdu tak zlé nebo se kůň chce pouze podívat, co je to v dálce za zvláštní předmět?“ Možná jen v této situaci kůň potřebuje od jezdce ujištění, že je vše v pořádku a nic mu od toho cizího předmětu nehrozí.

Co z toho vyplývá? – Jakmile se jezdec naučí přetvářet své myšlenky, naučí se i tvořit podle nich své emoce.

Není to snadná cesta, ale pro začátek stačí si uvědomit, že NEMUSÍTE VĚŘIT KAŽDÉ MYŠLENCE, KTERÁ SE ZRODÍ VE VAŠÍ MYSLI!!!