Jak jezdit na koni?Co v roce 2020 v sedle dělat jinak?

Slýchali jste povely, při kterých vás trenér vybídl dát paty dolů, špičky ke koni, na kruhu vnější nohu za podbřišník, narovnat se a další? Většina těchto povelů u nás odstartovalo dlouhodobé období rozumového ježdění. Samozřejmě, že každý z nich má svůj význam, jezdec ho však musí pochopit vlastním tělem, nikoliv pouze slepě opakovat.  

Naše pozornost tak začala směřovat k jezdeckým teoriím. Jízdu na koni jsme se naučili řešit především rozumem. Do popředí našeho zájmu se dostalo porovnávání s ostatními, srovnávání dle obrázků, přeměřování dle teoretických pravidel a vyměřování podle předem vymyšlených vzdáleností.

Je ale rozumové porovnávání a složité teorie opravdu vodítkem k tomu, abychom se učili dobře jezdit?

To, co z vás udělá dobrého jezdce není rozumové bádání a snaha uměle zaujmout v sedle naučenou pozici, ale je tím především vaše citlivost a vnímavost. Mnohdy toto spojení považujeme za talent. Za talentované se označují ti, kteří jednoduše na koně sednou a jejich jízdu neovládne rozum, ale cit. Tím jízda působí mnohem víc hladce než u jezdce rozumově zaměřeného. Talentovaný jezdec snadno dokáže jít s pohybem koně a jemně ho přitom vést určeným směrem.

Znamená to tedy, že jezdci bez talentu jsou odkázáni k věčnému boji se svým sedem, a tudíž se jim během jízdy nebude dařit s koněm správně komunikovat?

Rozhodně ne!!

TALENT = ROZVINUTÁ ÚROVEŇ SCHOPNOSTÍ

Talentovaný jezdec má vysoce rozvinuté vnímání těla a pohybu a k tomu mu nechybí dobré psychické rozpoložení, kdy ho díky vysoké vnímavosti a důvěře v sebe sama neobtěžuje strach a škodlivé myšlenky, kterých se mnohdy člověk na koni dopouští.

Jezdecký talent není pouze pro vyvolené! Všichni ho v sobě máme.

Jedná se pouze o schopnosti, které v nás mnohdy byly v běžném životě potlačovány.

Každý jezdec se k citlivému sedu a jemnému vedení koní může dopracovat, avšak povel „paty dolů a špičky ke koni“ mu v tom nepomůže. Nepomohou ani složité jezdecké teorie a opakování zastaralých metod výuky.

Když píši o citlivém sedu a jemném vedení koně, myslím tím pro některé jezdce opravdu obrovský posun. Jezdec v téhle fázi dokáže koně vést i bez jakéhokoliv jezdeckého vybavení. Nepotřebuje udidlo, nepotřebuje uzdečku ani sedlo. Nepotřebuje nic, čím by koně fyzicky ovládl, protože s ním komunikuje zevnitř ven, nikoliv vnější fyzickou silou, kterou naopak vyvede z rovnováhy vnitřní prostor a přeruší vzájemné spojení.

Sedlo a uzdečka jsou dobrým jezdeckým doplňkem. Problémem se však stalo, že s jejich příchodem postupně jezdci výrazně zpohodlněli. Jako lidské bytosti jsme se přiklonili k rozumovému ježdění. Zatáhnout za otěž se pro nás stalo rychlejším řešením, jak přivést koně k zastavení. Postupem vývoje v moderní civilizaci jsme ztratili schopnost s koňmi opravdu komunikovat.

Jak z toho ven?

Zapomeňte na to, co jste se doposud naučili a jděte jezdit svobodně. Nedržte si v hlavě složité teorie, které odklání vaši pozornost od koně. Jděte jezdit s citem a vnímavostí ke koni a k vlastnímu tělu. Učte se svým prožitkem během jízdy: vedu si dobře = kůň na to zareaguje = pocítím soulad. Vedu si špatně = kůň na to zareaguje = pocítím napětí. Tím se učíte jezdit na základě citu a vnímání. Jedině tak se může do sedel navrátit ten pravý soulad a hluboké porozumění mezi jezdcem a koněm.

Kdyby byli jezdci hned v počátcích výuky jízdy na koni nuceni nejprve složit zkoušku z vnímavosti, citu, napojení a vnitřní komunikace, celé jezdectví by nabralo úplně jiný směr.

Kniha Vnitřní síla jezdce už pomohla stovkám jezdců. Naleznete ji ZDE — VNITŘNÍ SÍLA JEZDCE