Jak zůstat v klidu i když jezdce pokouší vypětí

„Teda ten mě dnes tak naštval,“ zaznělo z úst jezdkyně, která zrovna vedla svého koně do stáje. Málokdo se v jezdectví vyhne špatné emoci. Emočními výkyvy si většinou projde každý jezdec v průběhu svého působení u koní. Někdo méně, někdo více. Někdo své emoce umí zpracovat, jiný s nimi dlouze bojuje. Důležité je, nenechat rozjet emoční bouři, která by jezdce dlouhodobě táhla dolů a škodila jeho zdraví.

Co tedy ta emoce je?

V tomto článku se zaměříme na negativní emoce. Ne proto, abychom je podporovali, ale naopak, abychom si objasnili, proč nás obtěžují a tím je uměli přijímat s nadhledem.

Většina lidí uvěřila tvrzení: „Jednou jsi nahoře, jednou dole.“ A to „dole“ si lidé spojují s negativními emocemi. Jde tedy o stavy beznaděje, strachu, smutku a doprovod dalších nízkých emocí.

Ano tvrzení: „Jednou jsi nahoře, jednou dole“ do jisté míry charakterizuje určitý koloběh života, ale ne tak, jak si mnohdy lidé myslí.

Jaký pohled tedy vůči emocím zaujmout a jak nebýt dole, ani nahoře, ale zůstat ve středu?

„Zlatý střed“… O středu jsme si psali v předchozím článku. Tam se však jednalo především o střed ve fyzickém pojetí. Tady však půjde především o střed emoční a zjistíme proč i tady pomáhá pravidlo středu.

Někteří lidé přijali myšlenku, že když se jim někdy daří, tak pak logicky musí přijít pád. V životě lidí to kolísá. Nicméně pokud člověk odhalí skutečnost tohoto kolísání pak se stane pouze pozorovatelem, který si může v této divadelní hře na vzestup a pád zahrát anebo taky ne jelikož se rozhodne zůstat ve středu.

Ve středu to však není tolik zajímavé jako nahoře… Proto se lidé často vychylují a hledají něco více než střed, tudíž šplhají nahoru, aby mohli spadnout dolů a tam na základě bolesti znovu přijít na to, že jediným pravým, pevným a vyváženým může být jedině střed. Tedy v překladu to znamená, ŽITÍ V SRDCI, následování srdce a rozpoznání iluzí, kterými lidi krmí mysl, jež chce být stále nahoře a chce být něčím více než je srdce.

Je to tedy mysl, která způsobuje špatné emoce. Není to nikdo tam venku mimo vás. Pokud vás někdo, něco naštve, to vaše mysl se rozhodne, že chce být výš a zaujmout tedy bojovou pozici. Jakmile zaujme bojovou pozici, automaticky v těle rozpoutá špatné emoce. Začne tedy vypouštět jedy do vašeho těla, a přesto vás dokáže přesvědčit, že jedná pro vaše dobro. Tak moc rafinovaná může mysl být. Přesvědčí vás totiž o tom, že za váš problém může někdo tam venku, nějaká životní situace, nějaký člověk nebo v našem případě, pokud se jedná o jezdce, tak svede vinu na koně.

Pojďme se vyhoupnout do sedla, ať si uvedené tvrzení představíme v praxi jezdce…

Vraťme se na začátek tohoto článku ke tvrzení: „Ten mě ale dnes naštval.“ – On tě nenaštval, to ty ses rozhodl být naštvaný! Jakákoliv emoce je ve skutečnosti tvou volbou. Problém nastává především pokud emoce ovládne jezdce, místo toho, aby jezdec ovládl ji. Je tedy rozdílem být naštvaný VĚDOMĚ a být naštvaný NEVĚDOMĚ.

Co to znamená?

Být naštvaným nevědomě znamená, že zde vládne mysl, která jezdce k rozzlobení přesvědčila a jezdec nechává špatné emoce procházet celým jeho tělem, nechává na sebe působit napětí, které vede k negativním činům, jako je například fyzické potrestání koně nebo jezdec trestá sám sebe tím, že své mysli uvěří a dlouhodobě propadne negativitě prostřednictvím pocitů viny.

Pokud se však člověk naštve vědomě, pak nedochází k vychýlení ze středu anebo se po vychýlení brzo navrátí znovu zpět, aniž by zásadně ublížil sobě nebo svému okolí. Z úst jezdce tedy může zaznít: „Ten mě tedy dnes naštval“, ale zároveň si je jezdec vědom, že naštvání je pouze jeho rozhodnutí, které může kdykoliv změnit díky změně pohledu.

Ke změně pohledu může pomoci i změně místa odkud se jezdec dívá. Což znamená, že nenechá mysl, aby s ním manipulovala a podívá se na situaci nikoliv z hlavy pomocí mysli, nýbrž nechá mluvit srdce. Tedy jeho pozornost zůstává ve středu a on se tak dívá na situaci jakoby srdcem.

Špatná emoce je tedy výsledkem toho, že člověk skrze svou mysl dovolí, aby něco venku ovlivnilo, jak se cítí uvnitř. Vnitřní síla jezdce vychází z toho, že vše potřebné k dobré jízdě dříme především uvnitř jezdce. Je to tedy o práci s emocemi, o schopnosti vnímat, cítit, správně reagovat a znát pravidlo zlatého středu.  To vše ovlivňuje cestu jezdce mnohem více než dobrý či špatný kůň, trenér, nebo zázemí, tedy vnější okolnosti.

Pevný střed znamená odolnost. Není to však o tom, že by jezdec neprožil špatnou emoci. Jen ji zkrátka nechá prožít vědomě.

Pakliže jezdcovo vnímání není umístěno v hlavě, nečte jezdec negativní myšlenky, které způsobují rozzlobení. Pozornost by měla sestoupit do středu těla, kde je ukryt onen poklad v podobě psychické rovnováhy. Jedná se o přesměrování toku pozornosti od hlavy níže, zhruba někde do oblasti hrudní kosti. Je to jako by se člověk začal na situaci dívat srdcem, nikoliv očima a hlavou. V tomto ukotvení je člověk moudřejší než jeho špatné myšlenky.

Více informací o práci s emocemi v jezdectví můžete číst také v E-knize Vnitřní síla jezdce nebo v knize Cesta jezdce.