„Chci ti něco říct“, oznámil starý kůň svému jezdci v den, kdy se již blížil jeho konec.
„Jsem příliš starý. Už ti nemohu dál sloužit.“
Jezdec se nad tímto sdělením pozastavil. Jeho kůň byl sice starý, ale v dobré kondici, krásný, urostlý, nechtěl se takového koně vzdát.
„Nemůžeš odejít!“ bránil se jezdec.
„Přinesl jsi mi slávu a vítězství, přinesl jsi mi uspokojení, když jsem potřeboval relaxovat od všedního dne na tvém hřbetě. Přinesl jsi mi radost a naplnění z pokroků, kterých jsem v sedle jako jezdec dosahoval. Přinesl jsi mi uznání přátel, jež jízdu na koni obdivují.
Jsi mou výplní času, jsi má chlouba. Naučil jsi mě se nebát a překonávat překážky. Naučil jsi mě komunikovat s tebou beze slov. Naučil jsi mě důvěřovat a být sám sebou, protože jedině tak jsme si mohli porozumět. Jsi výjimečným koněm, nemůžeš odejít,“ pokračoval jezdec.
„Měl bys vědět, že i tohle jednoho dne končí a já už ti nemám co dát,“ promluvil kůň znovu ke svému jezdci.
„Dal jsem ti již vše, co bylo v mých silách. Žil jsem život, který sis přál ty. Žil jsem tak, aby sis mohl plnit své touhy. Mnohdy jsi mi nerozuměl, a tak ses na mě zlobil. Mnohdy ses zlobil sám na sebe a já pak byl po tvém boku a často i terčem tvého špatného naladění. Mnohdy ses bál a svůj strach jsi mi vyčítal, protože jsi nepochopil, že jsem vždy odrazem tvé energie a toho, jak se cítíš.“
„Děkuji ti,“… dodal jezdec se slzami v očích.
Kůň pokračoval:
…dodal naposledy a odešel…
E-kniha a audiokniha Vnitřní síla jezdce k dispozici ZDE
Nová Facebook stránka: