„Přál bych si, abys byl šťastný,“ pomyslel si mladý kůň, když viděl svého jezdce, jak se trápí. Jeho jezdec byl nespokojený. Vadilo mu, že není tak dobrý jako ostatní. Vadilo mu, že se mu nedaří plnit si, co by si přál, a také mu vadilo, jak se k němu lidé občas chovají.
„Jak bych mu jen mohl pomoci?“ ptal se kůň sám sebe.
Neznal odpověď na tuhle otázku, a tak se rozhodl zeptat starších a zkušenějších koní. Rozběhl se k ohradě, kde se klidně páslo stádo starších koní.
„Můj jezdec je nešťastný! Jak mu mohu pomoci?“ zvolal na ně ihned, jakmile přiběhl blíže k nim.
Starší koně, kteří postávali na druhé straně ohrady o něj příliš nejevili zájem. Nejdříve spokojeně dožvýkali stébla trávy, a pak vystoupila jedna z klisen a udělala pár kroků blíže k mladému koni.
„Tvá pomoc, už dávno začala,“ odpověděla mu na jeho otázku. Mladý kůň téhle odpovědi nerozuměl, chtěl vědět víc, a tak nervózně přešlapoval podél ohrady, dokud nevzbudil pozornost u více starších koní.
„Tvá pomoc začala tím, že si tě tvůj jezdec vybral. Vybral si tě, protože jsi pro něj ten správný kůň,“ odpověděla další z klisen stojících opodál.
„Můj jezdec je ale stále nešťastný, i když si mě vybral,“ namítal mladý kůň.
„Pak je tvým úkolem, naučit ho, být šťastným,“ dodala klisna.
Mladý kůň byl neodbytný, a tak se ptal dál: „Jak ho to mám naučit?“
Ze stáda vystoupila krásná starší bělka, které si mladý kůň doposud nevšiml. Přišla k němu blíže a řekla:
A když bude stále dokola opakovat stejné chyby, stále dokola na ně reaguj, dokud jezdec nepochopí, co mu tím chceš říct.
Jakmile to pochopí, bude šťastný.
Teď už jdi a uč svého jezdce být šťastným,“ dodal bílý kůň a odešel zpět vychutnávat stébla trávy.
Nová Facebook stránka: