Tohle je největší chyba, které se jezdci dopouštějí aneb jak získat zpět klíč ke šťastnému ježdění

Jako by to byl začarovaný kolotoč, snaha být dobrým jezdcem. Snad každý jezdec dělá to nejlepší, co je v jeho silách. Každý tak trochu dle svého, přesto všichni směřují ke stejnému. Jezdci chtějí mít radost z toho, že se jim v sedle vede. Co to ale znamená? Jaké měřítko určuje, zda se jezdci v sedle daří. Je to pochvala od trenéra? Vyhraná soutěž nebo snad dosažení stupně výkonnosti? Přemýšleli jste někdy na tím, co je to měřítko, které vaši jízdu udělá radostnou a bezstarostnou?

Ve skutečnosti nemusíte vyhrát soutěž. Ani vás nemusí pochválit trenér a ani nemusíte být na ST úrovni. Samozřejmě pokud se vám i tohle daří, tak je to skvělé, nicméně je vám to k ničemu, pokud z těchto pokroků nemáte radost.

A tady se znovu vracíme k oné skutečnosti… nejspíše se nyní opravdu shodneme na tom, že si všichni přejeme mít z ježdění radost. Právě proto většinou lidé na koních začínají jezdit.

Může se však stát, že se jezdci po čase od radosti z jízdy odkloní. Proč se to děje a co to způsobí?

Nejčastější zabijáci radosti z jízdy

1. Posuzování a porovnávání

Lidé si tak nějak zvykli vše posuzovat, porovnávat, hodnotit, škatulkovat. Ano, v jistém ohledu se vyplatí udělat si jakousi jezdeckou sebereflexi, ale pokud jezdec celou dobu v sedle přeměřuje, vyměřuje, poměřuje, zda hlava, noha, směřuje dle příručky a hříva, zda je na správné straně a žíně, zda jsou dost zkrácené a chlup na srsti správně zakřivený… Asi chápete, že si z toho dělám trochu srandu, ale jelikož chlupy na koňské srsti nebudou vždy přesně dle jezdcových představ, tak se kvůli nespokojenosti radost v jízdě vytrácí.

Jezdec, který v sedle neustále řeší, zda je vše správně dle učebnice, zapomíná na jednu zásadní věc. – Zapomíná jízdu opravdu prožít. Každý kůň i jezdec je individuální bytost s různou stavbou těla. Nelze tedy, aby všichni vypadali stejně tak, jak to někdy učebnice uvádí. Někdy se vyplatí, upustit od přesných příruček a během jízdy chvíli začít pouze vnímat, zda se kůň během pohybu cítí dobře, zda je uvolněný a zda je s námi rád, protože i tohle je měřítko toho, že vše funguje tak jako má.

2. Oddělenost od koně

Občas si někteří jezdci zvyknout jet tak nějak sami za sebe. Jdou sice do ježdění naplno, s odhodláním a jakousi vizí, ale zapomínají, že v jízdě na koni jde především o spolupráci, nikoliv pouze o svou vlastní cestu, které by se měl kůň za každou cenu přizpůsobit. Sobectví do jezdectví vnáší mnoho konfliktů a radost se začne velmi brzo vytrácet. Může se stát, že se tímto přístupem kůň před jezdec uzavře. Nechce se mu s ním spolupracovat nebo spolupracuje pouze flegmaticky, aniž by to oba zúčastněné bavilo. Tady se vyplatí vrátit se o krok zpět. Jezdec by se měl občas zastavit a uvědomit si, že má pod sebou živého tvora, který vše plně vnímá a touží po jeho pozornosti.

Koně naprosto milují, když jim jezdec věnuje pozornost. Stačí když se ke koni nakloníte a řeknete mu, jak je úžasný. Musíte to tak samozřejmě i cítit, nejen to říct a okamžitě uvidíte, jak si kůň přežvýkne a pyšní se. Je nadšený, že je tam jezdec s ním, že ho plně vnímá a neztrácí se někde ve svých starostech. Jakmile se jezdec ztrácí ve svých starostech a nesmyslných myšlenkových vzorcích, pak se pro koně stává predátorem a kůň tak bude během jízdy nervózní a zatuhlý, neuvolní tělo, nesníží se v zátylku a bude buďto flegmatický k jezdcovým pomůckám nebo příliš výbušný a nepředvídatelný, což nás přivádí k dalšímu bodu…

3. Strach

Troufám si tvrdit, že strach je největším zabijákem radosti z jízdy. Pakliže má jezdec nebo kůň strach nemůže jízda fungovat na bázi harmonie, porozumění a už vůbec ne radosti. Mnohdy se někteří jezdci domnívají, že už se se strachem vypořádali, nicméně jejich tělo mluví jinak. Pokud jezdec zažil úraz, může se stávat, že jeho tělo pokaždé během jízdy reaguje zatuhnutím určité časti těla, aniž by si to jezdec uvědomoval. V této části se pak schovává onen strach, který se může tvářit, že tam není, a přesto koně a jezdce nenápadně narušuje.

Další typ strachu je pak samozřejmě ten, o kterém jezdec ví a způsobuje mu nepříjemnosti. Takový jezdec by si velmi rád užil bezstarostnou jízdu, ale pocity strachu jsou silnější a objeví se většinou, když jezdec vycítí ohrožení (kůň přizvedne hlavu, začne frkat, vyleká se, začne spěchat nebo například, když se jezdec chystá nacválat, – už to v něm může vyvolávat nežádoucí strach…)

Strach v jezdectví je velmi rozšířené téma a rozebereme si ho jindy. Pakliže patříte mezi ty, které ještě strach či tréma v jezdectví doprovází nebo se občas stává, že se u vás radost z jízdy z nějakého důvodu vytratí. Nemějte obavu. Ať už se jedná o jakýkoliv problém, vždy má řešení, které může znovu do jezdectví navrátit onu zmíněnou radost.