Tohle si každý jezdec musí vždy hlídat…

,,Ničeho se neboj!!!“ zavolal trenér na jezdce, který cválal okolo jízdárny na svém koni.

„Já se nebojím!“ odpověděl rázně jezdec, jakmile přešel do kroku.

Poznámka trenéra se ho dotkla. Přece jen už měl něco za sebou a běžně se na koni proháněl ve cvalu, skákal překážky, aniž by pocítil strach.

„Proč vůbec jezdíš na koni?“ zeptal se trenér mezitím, co jezdec krokoval svého koně.

„Jezdím, protože mě to baví, je to má záliba, můj koníček, koně mám rád. Nevím, jak jinak na to odpovědět.“

„A co tě na ježdění baví?“ ptal se dál trenér.

„Baví mě, když dosáhnu pokroku, když se mi podaří nějaký cvik či skočit překážku. Baví mě, když mi to s koněm jde a v ježdění se mi daří.“

„Dobře. Co ale pakliže se ti nedaří?“

„Pakliže se mi nedaří, necítím se dobře a dost mě to trápí.“

„Vidíš, říkal jsem, že se bojíš,“ odvětil trenér.

„Jak to myslíš?“ ptá se zmateně jezdec.

„Odsuzuješ sám sebe a taky se bojíš, že budeš souzen druhými. Bojíš se, že tvá cesta s koněm není ta správná. Bojíš se, že když se ti nedaří, může to znamenat, že nejsi dobrý jezdec. Bojíš se, že nebudeš dostatečně oceněn. A možná se i bojíš, že tvůj kůň tě za tvé chyby nebude mít rád.“

„To je nesmysl!“ rozzlobil se jezdec,… avšak jakmile se rozhořčil, kůň se jeho rozzlobení zalekl, znejistil, a dal se na útěk. Než stihl překvapený jezdec zareagovat, ztratil rovnováhu a upadl do písku.

Trenér k němu přistoupil, podal mu ruku a s klidným hlasem odpověděl: „Tvůj kůň tě nikdy nebude soudit, ale vždy bude ihned odrážet to, jakou vysíláš energii a jak se v jeho blízkosti cítíš.

Tohle byla tvá dnešní lekce,“ dodal nakonec trenér a usmál se na jezdce.

„Nikdy nedovol, aby tě někdo nebo něco zvenčí připravilo o tvou pozornost ke koni a změnilo k horšímu to, jak se během jízdy na koni cítíš.“

Jezdec toho dne pochopil, jak velký vliv má v jízdě na koni jeho nálada. Od té doby si v přítomnosti koně vždy hlídal své naladění, aby už koni, ani sobě, nezpůsobil další ránu, která by snížila vzájemnou důvěru.