Většina jezdců na to zapomíná. Koně přitom právě tohle potřebují

Koním chybí jezdcův projev. Vidím to často. Je to jako jezdící mrtvoly. Chybí pochopení pro čtyřnohého partnera, který je po většinu času v napětí, protože vůbec netuší, co si to zase ta lidská hlava vymyslí.

Chybí zpětná vazba v podobě pocitu.

Možná proto, že jezdec nechce působit jako blázen, ale přesně to koně od nás potřebují. To, že se jezdec nebude ostýchat vyjádřit, třeba i nahlas: Paráda!! To se ti ale povedlo!! Ty jsi tak šikovný!! A k tomu přidá pocit radosti a vděčnosti a vše to vyšle ke koni jako vlnu, která okamžitě v jeho těle spustí uvolnění, protože to je přesně to, co mu chybělo.

Ne že by nutně vyžadoval pochvalu, ale potřebuje vnímat, že tam s ním jezdec je. Že s ním komunikuje, vnímá ho, že se nejedná o one man show, ale o neustálou výměnu informací a pocitů.

Jde o vzájemnou podporu a vzájemné učení se, to je krása a smysl jezdectví. Místo toho však často vidíme sobeckost, zaměření jezdce na vlastní zájem a potlačování komunikace, která se spíše mění v diktaturu.

A někdy to ani nemusí být o sobeckosti, ale zkrátka o tom, že se jezdec nedokáže svobodně projevit. Nedokáže se svobodně a jasně vyjádřit. Je uvězněn sám v sobě, se svými starostmi a myšlenkami a unikají mu jemná sdělení, která k němu kůň neustále vysílá.

Jízda pak ztrácí jiskru a proud energie, který s sebou nese vlnu vzájemného obohacení a radosti z jízdy.

Možná teď postačí začít uvědoměním, jak moc citlivý a vnímavý kůň je a jak mu jezdec může díky změně svého nastavení dopomoci k většímu uvolnění a radosti z jízdy. Každý z nás v sobě tyto nástroje má.

Každý z nás může ke koni vyslat pocit vděčnosti, poděkování, radosti, hezké slovo nebo také reakci: tohle se mi nelíbí. Zkrátka cokoliv, co koni dá jasné znamení, že jsme tam přítomni a netouláme se někde ztraceni v myšlenkách a starostech nebo starých vzorcích, které nás mohou v každodennosti ovládat.

Dopřejme koni naši pozornost. Opravdovou pozornost, která jeho tělo zaplaví klidem a hravou otevřeností, protože pozná, že s ním nekomunikuje naše hlava a ego, ale že k němu promlouvá naše srdce a vědomí. Pokud s ním totiž komunikujeme z pozice vědomí, bude se s námi vždy cítit dobře a bezpečně.