PROČ (NE)DÁVAT KONÍM PAMLSKY

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Úplatky, úplatky, úplatky. Možná teď tento článek některé z vás pobouří, ale bude přesně o tom, proč se vyhnout neustálému pamlskování, tedy i odměnám.

Mám trochu pocit, že pokud koně chceme uplácet pamlsky, ochuzujeme sami sebe o jakousi pravdivost. Ono je jednodušší to tak nějak schovat a zaobalit do sladkého lákadla, namísto abychom se postavili tváří v tvář pravdě. Pravdě o tom, zda si s koněm opravdu rozumíme, zda je s námi skutečně rád, zda nás ochotně následuje, nebo mu zkrátka jen vytvoříme „černo před očima“, v němž zazáří šťavnatá sladkost.

Kůň není hlupák, a tak ano – pokud pochopí, že za odvedený „cirkusový kousek“ dostane něco dobrého k snědku, může ho zopakovat i stokrát dokola a mile rád si pochutná.

Co ale ve skutečnosti tímto u koně tvoříme?

Než budete pokračovat ve čtení, berte v potaz, že se jedná pouze o názor, nikoliv o všeobecnou pravdu, která platí pro každého. Každý kůň i člověk je jiný.

Ve skutečnosti se namísto toho, abychom se s koněm propojili, od něj tak trochu vzdalujeme. Prvotním bodem se pro něj stává právě to, co dostane. Jakmile se tedy člověk ocitne v situaci, kdy zrovna nemá nic sladkého po ruce, jednoduše koně přestane zajímat, nebo – co hůř – začne se pamlsku dožadovat strkáním hlavou, mnohdy i násilně, jelikož jsme mu odepřeli to, na co byl doposud v kontaktu s námi zvyklý.

Určitě to není o tom, abychom pamlsek nikdy nedali. Nechtějme ho ale dávat jako „něco za něco“ nebo za účelem získat si umělou pozornost koně. Spíše ho dejme jen tak – třeba jako poděkování koni, že nás svezl.

Ve skutečnosti právě tím budujeme pravé propojení a přátelství. Kůň není hloupý – vnímá naši upřímnost i to, kdy ho chceme přelstít. Podle našeho přístupu se pro něj staneme vůdcem, přítelem, nebo jen „kamarádem s mrkví“, kterého není třeba brát příliš vážně, protože se zatím nepostavil do své vnitřní síly.

Znovu jen dodávám: neznamená to úplně vyřadit pamlsky a nepoužít je v případě, kdy je to opravdu nutné a potřebujeme si jimi pomoci v krizové situaci.

Možná je tedy někdy dobré si položit jednoduchou otázku: Dělal by to kůň i bez pamlsku?

Pokud je odpověď ano, pak jsme na správné cestě. Pokud ne, možná je prostor se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co vlastně ve vztahu s koněm budujeme.

Nejde o dokonalost ani o to dělat věci „správně“ podle někoho jiného. Jde o vědomou volbu. O to, zda chceme vztah založený na očekávání odměny, nebo na vzájemném respektu, důvěře a skutečném spojení.

Protože to nejcennější, co nám kůň může dát, není dokonale naučený trik.
Je to jeho pozornost, ochota a přítomnost – bez podmínek.

A právě to si žádný pamlsek koupit nedokáže.